Plánujete společné bydlení ve vlastní nemovitosti? Co je dobré nepodcenit, než se k sobě nastěhujete?

Dříve běžný pojem druh – družka se již nepoužívá. Nesezdané partnery, kteří spolu sdílí společnou domácnost, lze podle zákona označit jako osoby blízké. Běžně se však používá pojem partner – partnerka.

Na rozdíl od manželů je však třeba v případě společného bydlení či koupě nemovitosti daleko více přemýšlet, kdo bude co vlastnit či pronajímat.

Společné jmění v partnerství právně neexistuje

V manželství se běžně setkáváme s pojmem společné jmění manželů. Pokud se manželé před svatbou smluvně nedohodli jinak, či nemají soudně oddělené jmění, spadají veškeré movité i nemovité věci pořízené v průběhu manželství do společného jmění manželů. Pak může mít samozřejmě každý z manželů výhradní jmění. Tam patří například vše, co vlastnili před vstupem do manželství, ale i to, co v průběhu manželství zdědili nebo bylo jim osobně darováno.

U partnerů společné jmění neexistuje. Každý má pouze své výhradní jmění. Což může být důležité především při koupi nemovitosti.

Jak dobře koupit nemovitost v partnerství

Běžná je koupě nemovitosti s tím, že partneři se stanou spoluvlastníky s tím, že každý vlastní jednu polovinu. U těchto partnerů jsou jejich práva a povinnosti stejné. Ovšem, co v situaci, kdy jeden z partnerů bude nemovitost financovat podstatně větší částkou, než druhý. Nebo bude splácet hypotéku?

Pokud jeden z nich bude nemovitost financovat výrazně vyšší částkou, měl by mu připadnout přiměřeně větší podíl nemovitosti, a takto by to také mělo být zapsáno v katastru nemovitostí. Pokud tam budou zapsáni oba partneři jako rovnocenní spoluvlastníci, bude těžké v případě rozchodu prokazovat, že jeden z partnerů zafinancoval nemovitost více, než druhý.

Ale pokud bude velikost podílů rozdílná ve prospěch jednoho z partnerů a bude to takto zapsáno v katastru nemovitostí, stále mají oba práva a povinnosti k dané nemovitosti, ovšem dle velikosti svého podílu. V jedné věci jsou si však partneři jako spoluvlastníci rovni, a to bez ohledu na velikost podílů: je to možnost disponovat se svým podílem – darovat jej, prodat, zastavit.

Jak postupovat při rozchodu partnerů

Pokud se partneři rozcházejí, bere se ohled na velikost jejich podílů na nemovitosti. Mají-li oba partneři podíly stejné, mají oba stejné právo nemovitost užívat, ani jeden nemůže druhého z užívání vyloučit. Pokud má jeden z partnerů větší podíl, může druhého partnera z užívání nemovitosti dle názoru advokátky JUDr. Tomešové tzv. vyloučit. V tom případě by se většinový spoluvlastník mohl domáhat vyklizení partnera. Tomu by však příslušela náhrada újmy, která by mu plynula z nemožnosti realizovat své spoluvlastnické právo.

Advokátka dr. Tomešová však radí, že nejlepším řešením je prodej nemovitosti a rozdělení financí získaných prodejem, nebo převedení vlastnického práva jednomu s vyplacením druhého.

Když nemovitost vlastní jeden z partnerů

V tomto případě je situace naprosto jasná a přehledná. Vlastník nemovitosti je plně oprávněn s ní nakládat a druhý partner nemá možnost jeho nakládání s nemovitostí ovlivnit. Partnerovi vlastníka ani nesvědčí žádné užívací právo na bydlení, takže pokud se rozejdou, musí se z nemovitosti bez náhrady vystěhovat.

Ovšem partneři si mohou své vztahy smluvně ošetřit. Například vlastník nemovitosti může svému partnerovi zřídit užívací právo v nemovitosti (služebnost bytu, resp. služebnost užívání). Vlastník může část nemovitosti na svého partnera převést, a to buď darem, nebo za úplatu, eventuálně ho zahrnout do závěti.

Ošetřit vlastnické vztahy k nemovitosti i právo bydlení je v partnerství velmi důležité, a to právě pro neexistenci rodinné domácnosti, kde mají manželé i při rozchodu lepší postavení a více práv. V partnerství vše závisí na vzájemné dohodě. Ta by neměla být pouze ústní, ale stvrzena písemnou smlouvou.