Nebankovní hypotéka – vzít či nechat být?

Podle průzkumu agentury Ipsos pro finanční společnost ACEMA Credit Czech z července minulého roku splácí více než polovina Čechů kromě hypoték i další úvěr. Třetina zájemců o úvěr však s žádostí v bance neuspěje, a tak zvažují jinou alternativu. Nejčastěji se obracejí s prosbou o půjčku na rodinu a přátele (60 % dotázaných), dále zvažují prodej majetku, a 18 % by jako další možnost zvolilo nebankovní financování. Co je však třeba při této volbě zvážit? Je toho trochu více než u financování bankou.

Nebankovní hypotéky poskytují nebankovní společnosti, které sice obvykle stanovují mírnější podmínky a menší administrativní zátěž pro žadatele, avšak mají i některé nevýhody.  V prvé řadě je třeba mít nemovitost, kterou bude žadatel ručit. Zároveň je třeba počítat s tím, že hodnota LTV se pohybuje od 50 do maximálně 70 %. To znamená, že při hodnotě nemovitosti 3 miliony korun můžete jako půjčku obdržet také jen polovinu této částky.

Na druhou stranu, pokud nedosáhnete na klasickou hypotéku, může být tato cesta jediná, která pomůže realizovat vaše potřeby. Například může tento typ půjčky překlenout období, kdy potřebujete prodat nějaký jiný majetek (akcie, dluhopisy, umělecké předměty apod.), ale než se prodej realizuje, potřebujete prostředky na financování nákupu nemovitosti, rekonstrukce a podobně.

Podobně to mohou mít začínající developeři nebo třeba majitel činžáku, který jej hodlá zrekonstruovat a byty poté prodat do osobního vlastnictví. Hypoteční banky někdy neposkytnou úvěr třeba proto, že stavebník nemá za sebou realizaci více podobných projektů, tedy nemůže prokázat patřičnou „historii“, nebo potřebuje stavět rychle, ale vyřízení úvěru v bance může v případě podnikatelského záměru trvat i několik měsíců. Překlenout na tu dobu financování úvěrem od nebankovní společnosti může být vhodné řešení. Ovšem vždy je třeba větší obezřetnost než u běžné hypoteční banky. Podmínky se totiž mohou diametrálně lišit.

I když každá nebankovní společnost má vlastní podmínky získání hypotečního úvěru, v obecném měřítku platí, že hypotéka bude poskytnuta plnoletému žadateli, který má bydliště nebo trvalý pobyt na území Česka, disponuje pravidelným příjmem a zaručí svou půjčku nemovitostí. Nebankovní společnosti se často navíc také neohlíží na registry dlužníků a podobné.



Změny v zákoně o spotřebitelském úvěru přinesly na konci roku 2016 přísnější podmínky pro nebankovní poskytovatele úvěrů, kteří musí mít licenci České národní banky. Také tím se trh „vyčistil“ a nyní zde působí pouze několik desítek takto registrovaných firem. Licence od ČNB ovšem neznamená, že podmínky jsou stejné jako v běžné hypoteční bance. Právě kvůli tomu, že úvěr lze vyřídit během několika dnů, peníze lze použít na cokoli a mimo záruky nemovitostí se moc „nepapíruje“, musí ovšem žadatel počítat také s přísnějšími podmínkami a řádně si prostudovat nejen smlouvu, ale i obchodní podmínky.

Často se například v nabídkách uvádějí poměrně nízké úroky, ovšem zatímco běžné banky se řídí úrokovou sazbou podle vyhlašované sazby ČNB, nebankovní poskytovatelé mohou úrokové sazby měnit kdykoli na základě vlastních rozhodnutí. Je proto zásadní, aby ve smlouvě byla uvedena fixní úroková sazba. Pokud poskytovatel nabízí výrazně nižší úrok než banka, může to být signál k opatrnosti. Důležité je zkontrolovat si především RPSN (tj. celkové náklady na úvěr, včetně pojištění schopnosti splácet, zpoplatnění výpisu z účtu, a dalších možných poplatků za některé úkony). Některé společnosti totiž nabízejí půjčky, jejichž RPSN je i více než tisíc procent, což je v porovnání s běžnými hypotečními sazbami alarmující. Stejné to je s možností předčasného splacení. Některé společnosti si mohou za předčasné splacení účtovat i několik desítek procent, ale ne z nesplacené částky, ale z původní výše úvěru.

Půjčku od nebankovní společnosti se zástavou nemovitosti by měl vlastník volit až tehdy, pokud vyčerpal všechny možnosti. Dobré je také využít některého srovnávače na internetu, který poskytuje poměrně široké informace o jednotlivých společnostech. Při jejich výběru je mimo výše uvedených faktů (úroky, poplatky apod.) dobré zaměřit se také na důvěryhodnost konkrétní firmy. Prozkoumat informace o jejích aktivitách, reference,  výroční zprávy, a v neposlední řadě, zda lze zjistit konkrétního majitele a jeho sídlo. Pokud je v EU, je to určitě mnohem výhodnější, než když se „ztratí“ v některém z daňových rájů.