Kdo platí koncesionářské poplatky u nájemního bytu?

S televizí a rozhlasem se ze zákona pojí koncesionářské poplatky. Kdo tyto poplatky hradí v pronajatém bytě? Kdo platí ve vícegeneračním rodinném domě? A jak je to s chytrými telefony či počítači?

Koncesionářskými poplatky se souhrnně nazývají platby za vlastnictví či užívání rozhlasových a televizních přijímačů, jejichž náležitosti upravuje samostatný zákon o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (zákon č. 348/2005 Sb.). Příjemcem vybraných poplatků jsou veřejnoprávní média – Česká televize a Český rozhlas, které z prostředků financují svůj provoz a působení.

Kdo a kolik je povinen koncesionářské poplatky platit
Poplatky za televizní a rádiové vysílání je povinna platit každá domácnost, která vlastní technicky způsobilý televizní nebo rozhlasový přijímač. Přitom není důležité, zda domácnost televizi či rozhlas skutečně využívá. Už jen fakt, že je rodina vlastní – nebo v případě pronajatého bytu jsou tyto předměty součástí vybavení bytu a jsou provozuschopné, zakládá povinnost platby. Poplatek za rozhlas musí platit i domácnost, která sice nemá rádio, ale využívá chytrou televizi. Ta totiž umí přijímat i rozhlasové vysílání.

Výši koncesionářských poplatků stanovuje zákon a v roce 2021 činí 135 Kč měsíčně za televizi a 45 Kč měsíčně za rozhlas. Splatnost poplatků je 15. den každého kalendářního měsíce.

Kdo platí v případě pronájmu či vícegeneračního domu
V případě pronájmu vzniká povinnost uhradit poplatek nájemci, a to i tehdy, když vlastníkem přijímače je pronajímatel. Za první měsíc pronájmu odvádí poplatky ještě pronajímatel, protože nájemce se musí k poplatkům nejprve přihlásit. Od druhého měsíce pak již nájemce. Pokud ale nájemník platí svým jménem poplatky jinde, například v místě svého trvalého bydliště, tato povinnost mu u pronajatého bytu odpadá.

Pokud byt není obsazen nájemníkem, musí hradit poplatky majitel bytu. Avšak jestliže je již platí v bytě, kde sám bydlí, také je podruhé neplatí.

Heslo "pouze jedna platba" však platí jen pro dlouhodobý pronájem. V případě krátkodobých pronájmů, které jsou ze zákona podnikáním, jsou pravidla jiná. Podnikatelé musí poplatky hradit za všechny televizní a rozhlasové přijímače, kterými jsou vybaveny jeho pronajímané byty, nebo například penzion, hotel či restaurace.

Ve vícegenerační domácnosti se platí jeden koncesionářský poplatek, pokud členové rodiny společně žijí a hospodaří. Právě tak vlastníci bytu a rekreační chaty platí pouze jeden koncesionářský poplatek.

Jak se stát dozví, kdo je poplatníkem
Poplatníkem se člověk stává, když podá přihlášku k úhradě poplatku. Tu je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy povinnost úhrady poplatku vznikla (například nastěhováním do nového bydliště). Přihlášku lze podat buď vyplněním evidenčního formuláře na pobočkách České pošty a následně hradit poplatky prostřednictvím SIPO, anebo je možné se zaregistrovat na portálu České televize a Českého rozhlasu a poplatky posílat bankovním převodem přímo těmto institucím.

Nelze spoléhat na to, že stát v tom množství nezjistí, kdo je povinen poplatky platit. Za poplatníka je totiž považován každý odběratel elektrické energie. Při kontrole hrazení koncesionářských poplatků se porovnává evidence registrovaných poplatníků a odběratelů elektřiny. Pokud veřejnoprávní média zjistí, že odběratel elektřiny není evidován jako registrovaný poplatník, zasílají výzvu. Vyzvaná osoba musí do 30 dnů zaslat čestné prohlášení, které potvrzuje, že za domácnost hradí poplatky někdo jiný nebo je dotyčná osoba hradí na jiné adrese. Pokud toto prohlášení nepošle, předpokládá se, že je poplatníkem, a v případě neplacení může následovat pokuta.

Kdo není povinen koncesionářské poplatky hradit
Od koncesionářských poplatků jsou osvobozeny osoby postižené trvalou slepotou nebo hluchotou, osoby s nízkými příjmy (v současné době nesmí čistý příjem za uplynulé čtvrtletí přesáhnout 2,15násobek životního minima) a cizinci, kterým nebylo na našem území uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. Osvobozeny jsou také instituce, které rozhlasové a televizní vysílání využívají k edukativním nebo jiným pracovním účelům, například školy a podobně.

Někomu stačí rádio a televizi sledovat prostřednictvím internetu na počítači nebo na chytrém telefonu. Na mobilní telefony se poplatky nevztahují. U počítačů je rozhodující, zda je přístroj vybaven rozhlasovým tunerem či kartou pro příjem televizního digitálního vysílání. Pokud není, poplatky se na něj také nevztahují.