Dům, křížek, pomníček – možná máte na pozemku kulturní památku. Co s ní?

Ještě stále je zvláště na vesnicích dost starých domů, které mají například v průčelí zasklenou sošku nějakého svatého. Také se stává, že součástí pozemku je nějaký křížek, boží muka, pomníček. Jestliže vlastníte nebo hodláte koupit takovou nemovitost, měli byste zjistit, jak se má s touto památkou nakládat. Některé totiž spadají pod památkovou ochranu a některé ne.

Boží muka, různé křížky a další podobné artefakty jsou někdy umístěny i uprostřed dnešních lánů. Vzhledem k socialistickému „rozorávání mezí“ se dostaly do pole zřejmě z původních polních cest vedoucích k jednotlivým majetkům. Podle občanského zákoníku, který vstoupil v platnost v lednu 2014, je stavba považována za součást pozemku, na kterém stojí. To znamená, že majitelem takové památky umístěné i na poli, louce či v lese je vlastník tohoto pozemku.

Jestliže tedy máte takovou stavbu u domu či na svém pozemku, je třeba v prvé řadě zjistit, zda se na ni vztahuje nějaká forma památkové ochrany. Těch je několik. Může to být kulturní památka, národní kulturní památka, nebo stavba patřící do památkově chráněného území či stavba v ochranném pásmu. Nezáleží, zda je to ve městě nebo na malé vesnici. I tam se může stavba stát například součástí vesnické památkové rezervace.

Informaci o tom, zda je nemovitost kulturní či jinak chráněnou památkou, nelze nalézt v katastru nemovitostí, a to také proto, že některé stavby, jako jsou právě různé křížky, kapličky, pomníky se do katastru nemovitostí nezapisují. Existenci památky je možné zjistit na webových stránkách Památkový katalog, který spravuje Národní památkový ústav.  Ovšem informace z těchto stránek mají pouze orientační charakter. Pokud chcete získat oficiální potvrzení, je třeba požádat Národní památkový ústav o výpis z Ústředního seznamu kulturních památek ČR.

Vlastník každé kulturní památky má v rámci památkové péče určité povinnosti, mezi něž patří péče o památku, její udržování v dobrém stavu, ochrana před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Nicméně při údržbě má nejen povinnosti, ale také možnost využít různých příspěvků a dotací od státu, kraje či obce. Pracovníci Národního památkového ústavu také k těmto památkám poskytují bezplatné poradenství, včetně návrhů správných postupů při opravách a restaurování.

Většina drobných památek v krajině ale status kulturní památky, tedy nemovitosti chráněné podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, nemá. Jestliže je taková stavba na vašem pozemku, lze s ní dělat prakticky cokoli. To ale neznamená, že by ji měl vlastník hned zbourat nebo nechat zchátrat, protože podle našich zákonů „vlastnictví zavazuje“ a vlastník je povinen chránit přírodní i kulturní bohatství země. Na druhou stranu nelze vlastníka nutit, aby se pro něj oprava dané stavby stala prioritou.

Podle památkářky a odbornice na kulturní krajinu Ing. arch. Věry Kučové, zakladatelky Nadačního fondu Adopce památek, by bylo obtížné nutit vlastníka nátlakem k její renovaci, či dokonce se o to pokusit sám a vstoupit na jeho pozemek. Nikdy totiž nelze předem vědět, v jaké situaci se vlastník nachází. Nebo zda dokonce sám opravu neplánuje, jenom ve vlastních rozvahách o použití financí má aktuálně jiné priority. Pokud totiž stavba nepatří do památkové ochrany, stát na její opravu nepřispěje, a tak je jen na vlastníkovi, zda je schopen učinit tak z vlastních prostředků.

Vždy je na škodu, když mizí staré domy a stavby, které jsou z nějakého důvodu jedinečné. Proto si i různé pomníčky a podobné malé historické stavby zaslouží ochranu. Máte-li takovou na svém pozemku a nespadá pod památkovou ochranu, zkuste najít způsob, jak ji zachránit. Například ve spolupráci s obecním úřadem, nalezením sponzorů či ve spolupráci s některým z občanských sdružení či spolků, jejichž činnost se ubírá tímto směrem.