Kupujete starý dům? Myslete na jeho energetickou náročnost

Kdo od 1. 1. 2013 prodává či nově pronajímá jakoukoli budovu, musí mít zpracovaný průkaz energetické náročnosti budovy (PENB). Týká se to jak domů rodinných, tak domů bytových. Zákon sice nepožaduje, aby starší domy splnily nějakou normu nízké energetické náročnosti, ale musí mít doklad, který zařazuje budovu do určité kategorie, z níž lze odvodit, jak náročné bude dům vytopit a jaké budou tepelné ztráty.

Přestože se na zateplení rodinných domů vztahují dotační programy, mnoho majitelů stále váhá, zda dům zateplit. Okolo této tématiky panuje totiž řada mýtů, které některé majitele od tohoto kroku odrazují. Podívejme se na některé z nich.

Mýtus 1: Po zateplení bude dům natolik utěsněn, že přestane dýchat
Při zateplování obvodových stěn objektu a při výměně starých oken za nová zpravidla dochází ke snížení celkové průvzdušnosti obálky budovy. Těsná obálka budovy je však důležitým předpokladem pro snížení tepelných ztrát, a tím pádem pro dosažení požadovaných úspor energie.

Stačí zajistit dostatečné větrání, které přivádí čerstvý vzduch pro obyvatele domu a odvádí nežádoucí škodliviny a vlhkost. Nejběžnější je větrání okny a dveřmi. Například v zimních měsících to však znamená větrat úsporně. Doporučuje se zhruba půlhodinové větrání celé budovy při zavřených radiátorech. I tak to nemusí být zcela optimální ve vztahu k požadovaným úsporám a bude docházet k tepelným ztrátám. Nutno říci, že určitě budou podstatně menší, než provoz nezatepleného domu.

Dobrým řešením je pak systém řízeného větrání se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu (rekuperace). Ten zajišťuje jednak dostatečnou výměnu vzduchu, ale také minimalizuje tepelné ztráty způsobené větráním běžným způsobem.

Mýtus 2: Při zateplování dochází ke kondenzaci vodní páry a vzniku plísní
Opak je pravdou. Zateplení objektu výrazně snižuje riziko kondenzace vodních par a vzniku plísní. K tomu dochází mnohem častěji u nezateplených staveb. Rizikovými místy jsou rohy stěn, ostění a nadpraží oken, okolí parapetů, místa napojení vodorovných a svislých konstrukcí.

Vzhledem k nízkému tepelnému odporu těchto míst i celých obvodových konstrukcí může teplota vnitřního povrchu při chladném počasí klesat až na teplotu tzv. rosného bodu. Při této teplotě je okolní vzduch nasycen vodními parami, které na povrchu nebo uvnitř konstrukcí kondenzují a vytvářejí ideální prostředí pro růst plísní.

Pokud bude konstrukce kvalitně zateplená, ke kondenzaci nebude docházet. Je však třeba důsledně dbát na kvalitu prací, a to zvláště v rizikových místech, kde mohou vznikat tzv. tepelné mosty. A samozřejmě zajistit dostatečné větrání.

Mýtus 3: Zateplení není třeba, protože silné stěny starého domu udrží teplo
Schopnost konstrukce izolovat teplo uvnitř objektu je vyjádřena veličinou známou jako součinitel prostupu tepla. Čím je hodnota součinitele prostupu tepla nižší, tím daná konstrukce izoluje lépe.  Nezáleží tedy na tloušťce stěny, ale na materiálu, z něhož je stěna postavená.

Tepelně-technické vlastnosti použitých materiálů a celkové konstrukce jsou tedy důležitější, než celková tloušťka stěny. V současné době existuje mnoho materiálů, které mohou mít při podstatně menší tloušťce lepší tepelně-izolační vlastnosti, než staré kamenné a cihlové stavby.

Proto je i podstatné, jaká bude tloušťka izolace pro danou konstrukci. Výpočet se provádí individuálně, a pokud ho stavebník nedodrží, nebude ani výsledný efekt optimální. Uspořit na několika centimetrech izolačního materiálu znamená následně nespořit na výdajích za topení. Navíc, z ekonomického hlediska je tloušťka izolačního materiálu vzhledem k celkové ceně zateplení zanedbatelná.

Také jste již slyšeli, že polystyren ze zateplených budov časem "zmizí"? Je to další mýtus, který reflektuje fakt, že tento materiál ztrácí svou stabilitu při dlouhodobém vystavení teplotám vyšším než 70 °C a při kontaktu s organickými rozpouštědly. Tomu však lze předejít kvalitní prací při jeho zabudování.