Kam směřuje obchod s realitami v České republice?

22.9.2009 – Nabrat nemovitost, zainzerovat ji, jít na prohlídku a vybrat zálohu. Nebo jen nabrat nemovitost, obvolat poptávající zájemce a vybrat zálohu..? Možná právě takto mohl klasický prodej nemovitosti mezi lety 2002 – 2006 vypadat.

Realitní trh byl na strmém vzestupu, sehnat vysněnou nemovitost bylo pro mnohé kupující nadlidským úkolem. A prodat? Prodat nebylo asi nikdy snadnější. Jenže, nic netrvá věčně. Pád velkých bankovních domů v USA, právě díky úvěrům na bydlení, odstartoval ohlazení realitního trhu nejen ve světě, ale i u nás. Prodat nemovitost bylo najednou těžší než dřív a koupit nebyla taky už taková sranda. Vždyť bankovní domy jakoby najednou přestaly mít o nové klienty zájem. Alespoň o ty, kteří nedisponovali velkou hotovostí. Nad realitním trhem se začal snášet otazník a málokdo dokázal odhadnout co se bude v dalších letech dít. Ale tak jako každá bouře, tak i ekonomická recese, netrvá věčně a první záblesky oživení trhu jsou čím dál zřetelnější. Nejvíce zasažené panelové byty postupně brzdí svůj propad cen, zájemci o koupi rodinných domů či pozemků stále navštěvují realitní portály a z bank je slyšet něco o akčních nabídkách. A co se stalo za poslední rok s realitními kancelářemi? Většinou došlo v mnoha kancelářích k pomyslnému „restartu.“ Přehodnotily se krátkodobé a dlouhodobé cíle, mnohdy došlo k přechodu z drahých inzertních médií na dostupnější, zefektivnila se práce.

Otázkou ale zůstává, jak mnozí realitní makléři ke krizi přistoupili. Ono, velmi často používané slovo „krize,“ má totiž dva významy, tím prvním je obava a tím druhým výzva. A právě výzva je tím správným úhlem pohledu, jakým se realitní kanceláře, které chtějí být úspěšné, budou ubírat v dalších letech. Zlepšování kvality a nabídky služeb, zajištění nadstandardů, nebo jen více úsměvu. Realitní trh už nebude jaký býval. Bude se opět s nemovitostmi obchodovat, nikoliv jen předávat klíče ve dveřích realitní kanceláře. A to je dobře. Vždyť prodej lidských domovů si zaslouží tu největší péči…

Lucie Mazáčová