Refinancování hypoték je stále ještě na startu a potýká se diskriminací klientů.

16.6.2009 - V letošním roce je refinancování hypoték tématem, kterému se věnuje pozornost. Jednak z důvodu dopadu ekonomické krize, kdy klienti vyhledávají co možná nejlepší podmínky, nejnižší splátku a jednak také v souvislosti s definicí ustanovení § 15 odst. 3 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., které se týká odpočtu částky úroků z úvěrů na financování bytových potřeb při opětovném refinancování.

Od znovuzrození hypotečního bankovnictví v roce 1995 bylo poskytnuto více než 425.000 hypotečních úvěrů, z nichž drtivá většina nebyla ještě splacena a vytváří tedy značný potenciál pro refinancování. V letošním roce zájem a poptávka po refinancování narůstá. Klienti čím dál tím více oceňují služby hypotečních makléřů. „Naše produkce zpracovaných hypotečních úvěrů na refinancování se pohybuje v rozmezí 12 až 15% měsíčně zpracovaných hypoték celkem. To je zhruba na stejné úrovni jako ve Velké Británii na počátku devadesátých let, kdy tam začali produkci refinancování sledovat,“ říká , ředitel společnosti GOLEM FINANCE. Pokud se podíváme na přiložený graf, který se týká právě hypotečního trhu UK, tak je z něj patrné, jak se refinancování vyvíjelo v čase. V loňském roce už se podílelo více než 45% na celkové produkci hypoték. Podstatnou překážku v refinancování položili naši zákonodárci, kdy při definici ustanovení § 15 odst. 3 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., které se dotýká odpočtu částky úroků z úvěrů, vůbec nepočítali s tzv. opětovným refinancováním. Diskuse, která kolem problému opětovného refinancování vznikla, byla podtržena včerejším stanoviskem Ministerstva financí, které ve svém závěru říká, cituji: Úroky z úvěru použitého na splacení úvěru, kterým bylo refinancováno splacení původního úvěru, již odčitatelné nejsou, protože tento titul neodpovídá vymezením pro bytovou potřebu dle taxativního výčtu bytových potřeb v ust. § 15 odst. 3 písm. a) až g) výše uvedeného zákona o daních z příjmů. Celé stanovisko najdete zde.

Toto stanovisko je tedy nutné brát jako závazné. V praxi to znamená, že staví klienty do omezující situace a přináší diskriminaci poté, co klient refinancuje poprvé, neboť při opakovaném refinancování dle znění zákona ztrácí výhodu odpočtu částky úroků. Hlavní poslání hypotečních makléřů je hájit zájmy klientů a s tímto stavem nesouhlasíme, jediná cesta je iniciovat a tlačit na novelu zmíněného zákonného ustanovení. Jestli zákonodárci změnu zrealizují, uvedou v praxi anebo se rozplyne v rámci předvolební rétoriky a mnohdy nafouknutých slibů uvidíme možná v příštích měsících. Nutno dodat, že zákon vzniknul na konci devadesátých let, tedy v době, kdy byl pojem refinancování prakticky neznámý.