Poplatek za vedení úvěrového účtu ano či ne?

2.4.2013 - Českým hypotečním trhem a médii hýbe případ vracení poplatků za vedení úvěrového účtu k hypotečnímu úvěru. Jak je v České republice obvyklé, je i tato problematika vnímána černobíle. Poplatek za vedení úvěrového účtu tedy ano či ne? Co doporučujeme klientům?

Inspirace rozhodnutím německého soudu
Hlavním argumentem klientů rozporující oprávněnost účtování správcovského poplatku je rozsudek německého spolkového soudního dvora ze 7. července 2011. Rozhodnutí německého soudu v zásadě odmítlo poplatek za správu úvěrového účtu, vzhledem k tomu, že úvěrový účet je evidencí banky a klient za tuto úplatu neobdržel žádné služby.

Dle našeho názoru je proto důležitý nejenom formální právní pohled, ale také ekonomický pohled rovnovážnosti obchodního vztahu klienta a banky. Po analýze případu se domníváme, že klient by měl mít povinnost hradit ty poplatky, které jsou spojeny s určitou protislužbou banky, kterou má zájem využít a není rozhodující formální název poplatku, rozhodující je, služba, hodnota pro klienta. Přičemž výše poplatku by měla odpovídat hodnotě služby, kterou klient obdrží a nákladům banky, které musí na jejich poskytnutí vynaložit.

Pokud je poplatek za činnost, kterou je banka povinna vykonat a poplatek je přenesením nákladů banky na klienta, nebo výše poplatku zjevně neodpovídá službě pro klienta nebo nákladům banky, jedná se o problematický poplatek. Platí to zejména, pokud nemá klient možnost jej vyjednat (zpravidla jsou tyto poplatky v jednotném sazebníku banky, který klient nemůže ovlivnit). V takovém případě může být český soud podle našeho názoru nakloněn inspirovat se analogickým rozhodnutím německého soudního dvora.

Doporučení
Klientům doporučujeme zvážit nerozmyšlené soudní žaloby spojené s rizikem úhrady soudních poplatků. Případ poplatků za vedení úvěrového účtu není jednoznačný. Pokud se klient domnívá, že mu byl poplatek účtován neoprávněně, je vhodné, aby nejdříve podal stížnost k bance a získal její vyjádření. I v medializovaném soudním rozhodnutí německého soudu se jednalo o rozhodnutí v třetí instanci, kdy Spolkový soudní dvůr v odůvodnění nesouhlasil s některými závěry Zemského soudu v Ravensburgu a Vrchního soudu v Stuttgartu, které se případem zabývaly v předchozích instancích.

Před neuváženým podáním žaloby je vhodné, aby si klient uvědomil riziko náhrady soudních nákladů, které mu může uložit soud, v případě neúspěšné žaloby. Pokud klientovi je nabízeno zastoupení, doporučujeme ověřit, jaké konkrétní náklady toto bude pro klienta představovat.

V případě sporu o poplatek týkající se spotřebitelského úvěru může klient poté, co mu banka nevyhoví, podat návrh na vyřešení sporu k finančnímu arbitrovi. Výhodou podání k finančnímu arbitrovi je, že za něj nehradí soudní poplatky. To však pouze v případě spotřebitelských úvěrů, které spadají pod regulaci zákona o spotřebitelském úvěru, jak potvrdil finanční arbitr ve svém stanovisku z 18. 3. 2012. Pokud se jedná o poplatek k hypotečnímu úvěru, finanční arbitr podání klienta odmítne. Postup pro podání je možné získat na www.finarbitr.cz

A co další poplatky?
Je škoda, že celá diskuse se vede pouze k poplatkům za úvěrový účet. Tyto poplatky jsou přitom v ČR dlouhodobě zavedené, a pokud by nebylo zmíněného rozsudku německého soudu, zřejmě by napadány nebyly. Z našeho pohledu však existují další a dokonce mnohem problematičtější poplatky, které by měly být posouzeny z výše uvedených hledisek.

Příkladem mohou být až několikatisícové poplatky stavebních spořitelen za vyčíslení zůstatku úvěru pro klienta, který má zájem úvěr doplatit. Přitom spořitelna klientovi vede úvěrový (klientem placený) úvěrový účet, na kterém má příslušnou evidenci k dispozici. A navíc vedle tohoto poplatku musí klient ještě uhradit poplatek za předčasné splacení, který může v některých případech výrazně převyšovat ušlé úroky.

Poplatek za vyčíslení zůstatku úvěru působí jako odstrašující sankce za to, že klient má zájem úvěr doplatit. Přitom zákon dává např. ručiteli výslovné zákonné právo na sdělení zůstatku zajištěné hypotéky. Je nelogické, aby toto právo neměl i samotný dlužník (klient). Zejména u klientů, kteří mají strach o zadlužení a chtějí své dluhy splatit, se nám vysoké poplatky za vyčíslení zůstatku úvěru jeví jako nemorální.