Stát podpoří výstavbu nájemního bydlení

7.5.2012 - Stát se sice doposud snažil podporovat nájemní bydlení, ale tato pomoc nikdy nebyla cílena přímo na nízkopříjmové skupiny nebo seniory. Na výstavbu bytů hlavně pro tuto část populace bude určeno 300 milionů korun, o které mohou od května v podobě nízkoúročného úvěru žádat obce, firmy i bytová družstva. Na podrobnosti jsme se zeptali náměstka ministra pro místní rozvoj Miroslava Kalouse. 

Můžete stručně charakterizovat, jak v současné době vypadá nájemní bydlení v ČR a kolik lidí ho odhadem využívá?
S ohledem, že v jednom bytě žijí 2,3 obyvatelé a při odhadovaném počtu 700 tisíc nájemních bytů, pak vychází, že nájemní bydlení využívá více než 1,5 milionu lidí. Počet nájemních bytů potvrzují i předběžné výsledky SLDN 2011, podle kterých je v ČR 686 tisíc nájemních bytů. Z celkového počtu asi 4,1 milionu bytů se tak jedná o nejméně využívanou formu bydlení. K tomuto stavu přispěla kromě privatizace bytového fondu i přehnaná podpora vlastnického bydlení ze strany státu v 90. letech minulého století a přetrvávající regulace nájemného, která bude ukončena k 31.12. letošního roku. Jsem přesvědčen, že v Praze paradoxně dojde k poklesu cen nájmů regulovaných bytů právě v důsledku ukončení regulace. V některých částech republiky totiž regulované nájemné převyšuje úroveň nájmů tržních. Výše regulovaného nájmu je v případě nedohody pronajímatele a nájemce stanovena zákonem.

Ministerstvo pro místní rozvoj poskytne od května 300 mil. Kč na podporu nájemního bydlení, a to v podobě nízkoúročených úvěrů. Jaké jsou parametry tohoto úvěru a pro koho je pomoc určená? 
Podpora bude poskytovaná z rozpočtu Státního fondu rozvoje bydlení, nikoliv tedy z rozpočtu MMR, a to  formou nízkoúročených úvěrů až do výše 70 % investičních nákladů s úrokovou sazbou ve výši nejméně 2 % p.a., v případě výstavby bytů sociálních a bytů pro seniory.  V případě bytů nájemních bez omezení cílové skupiny nejméně ve výši 3,5% p.a. Úroková sazba nesmí být nižší než základní referenční sazba EU zvýšená o rizikovou přirážku. Udržitelnost projektu je stanovena na dobu splácení úvěru, nejméně na deset let. V této době nelze vybudované byty užívat jiným způsobem, než k jakému byl poskytnut úvěr. Lhůta splatnosti úvěru je maximálně 30 let. Předčasné splacení úvěru je možné. Úvěr bude poskytován na základě posouzení projektu, hodnocení ratingu žadatele a po projednání v hodnotící komisi s důrazem na kvalitu projektu a jeho udržitelnost v dané lokalitě.

Jaký očekáváte zájem a z jaké skupiny obyvatel? 
Největší zájem očekávám u výstavby bytů pro seniory. Ukazuje se, že kromě toho, že jeho podpora je ze strany státu společensky prospěšná, může to být také docela dobrá investiční příležitost pro každého, kdo neočekává návratnost do čtyř let. Investice do bydlení je jistotou pro každého investora, tedy i pro investora nájemních bytů. Tomu by také měla odpovídat očekávaná míra a doba zhodnocení vložených prostředků. A popravdě, ono dobrých investičních příležitostí v poslední době zase tolik není.

Není 300 mil. na výstavbu bytů přece jen málo?
300 milionů není málo. Máme k dispozici necelou miliardu. Přecházíme ale od dotační formy podpory na formu nízkoúročených úvěrů, tak chceme nejprve otestovat zájem trhu, jeho chování a podmínky pro poskytování úvěrů tak, aby se z pohledu státu skutečně jednalo o účelně vynaložené prostředky, které budou moci využívat v zásadě všichni. Na rozdíl od dotací, které se spotřebují jednorázově a při tom míra podpory je naprosto stejná, splátky z poskytnutých úvěrů můžeme okamžitě použít na poskytnutí nových úvěrů dalším zájemcům.

Jaké jsou důvody, proč se ministerstvo rozhodlo o podporu tohoto segmentu bydlení?
Podpora nájemního bydlení byla realizována i v minulých letech. Vždy se jednalo o formu přímé dotace, přičemž příjemcem dotace byly pouze obce. Podpora státu byla vychýlena ve prospěch vlastnického bydlení, takže docházelo k výraznému upřednostnění poptávky před nabídkou. Podpora poptávky přispívala k jejímu vzestupu a následnému růstu cen bytů.

Koncepce bydlení ČR do roku 2020, kterou vláda přijala, upozornila na to, že velká část veřejné podpory, zejména pak v oblasti vlastnického bydlení směřovala spíše k příjmově silnějším domácnostem a tak zvyšovala sociální nerovnosti ve společnosti. Uplatňovaná praxe nebyla schopna zajistit, aby se nájemní bydlení mohlo stát plnohodnotnou alternativou bydlení vlastnickému.

Ačkoli je zajištění si vlastního bydlení a bydlení pro svoji rodinu odpovědností každého z nás, existují v každé společnosti lidé, kteří si své bydlení sami zajistit nemohou. Mezi ohrožené skupiny obyvatel patří v současnosti zejména senioři a osoby z nízkopříjmových skupin. A právě vůči nim by stát měl naplňovat svoji odpovědnost.
Podpora standardního nájemního bydlení směřuje k posílení konkurenčního prostředí v oblasti nájemního bydlení v lokalitách, kde konkurence skutečně neexistuje a úroveň nájmů je výsledkem spíše monopolního chování majitelů bytového fondu. Dokonce mohou být lokality, kde nájemní bydlení neexistuje vůbec a přitom jeho existence by mohla vyvolat pozitivní změny na tamním trhu práce.