Nechcete se na stará kolena stěhovat? Zkuste spolubydlení

Velký byt může být na „stará kolena“ přítěží. Proč uklízet tři nebo dokonce čtyři pokoje, když by stačil jeden až dva? Ale jestliže bydlíte v místě, kde máte spoustu přátel a příjemné prostředí, zřejmě se vám nechce stěhovat. Řešením je spolubydlení.

Spolubydlení je celosvětový trend
Již nejen pro mladé nezadané, ale i pro seniory je již několik let zajímavou alternativou spolubydlení. Pokud je byt dostatečně velký a má potřebné zázemí, mohou jej nabídnout ke spolubydlení. Je nutno předpokládat, že příchod spolubydlícího bude znamenat určité omezení, a zcela jistě ne takový klid, jako byl před jeho nastěhováním. Na druhou stranu to má i své nesporné výhody.

Senioři ve světě si často jako spolubydlící hledají mladé lidi. Má to svou výhodu. Sil už ubývá, a tak může vzniknout dohoda, že podnájemník poskytne seniorovi přidanou hodnotu, například ve formě velkých nákupů, doprovodu k lékaři či drobných řemeslných oprav.

Pokud se novým spolubydlícím stane například rodič s malým dítětem, může senior naopak vypomoci hlídáním, doučováním či jinou podobnou péčí, kterou zaměstnaný rodič přivítá.

Sejít se ovšem mohou v jednom bytě také jen senioři, dva, tři, či více. Zde opravdu záleží na velikosti bytu. Podobný věk hraje zase pro podobné zájmy, porozumění a vytržení ze všední samoty. Zájmy spolubydlících nás mohou obohatit a přispět k aktivnějšímu prožívání času.

Co je dobré promyslet před hledáním spolubydlícího
Je několik otázek, které je dobré si zodpovědět. Za prvé je třeba, aby každý měl svůj vlastní soukromý prostor. To znamená neprůchozí pokoj, který si bude moci zamykat a bude jen a jen jeho. Ideální je, když má každý také svoji koupelnu a WC. Zdá se to jako maličkost, ale hygiena je pro většinu osob velmi soukromou záležitostí a netouží sdílet tento prostor s cizími lidmi.

U větších bytů, zvláště v starších činžovních domech, je často možná rekonstrukce, například na úkor komory nebo velké haly. U bytů panelákového typu se bude většinou třeba smířit se společnou koupelnou, nicméně WC by měly být určitě dva.

Druhou podstatnou záležitostí je oddělenost hospodaření. Známé rčení, že kuchyně má mít svou hospodyni, je čistou pravdou. Je třeba, zvláště na malém prostoru, rozmyslet, kdo a kdy bude používat kuchyni, a především určit místo na zásoby, případně pořídit dvě lednice.

Společné používání bytu s sebou nese také péči o společné prostory, jako je právě kuchyně, předsíň, používání pračky a podobně. To vše by se mělo zohlednit ve společné smlouvě.

Jak řešit právní otázky
Pokud je osoba bydlící v bytě zároveň vlastníkem, je to jednoduché. Část bytu pronajme za dohodnutých podmínek jiné osobě, či osobám. Pokud je v postavení nájemce, bude se jednat o podpronájem. S tím však musí souhlasit vlastník bytu, takže je třeba se podívat do nájemní smlouvy, zda je to umožněno, nebo se s vlastníkem dohodnout a uzavřít dodatek ke smlouvě, který to nově umožní. To se samozřejmě týká dlouhodobého bydlení. Pokud přijede na návštěvu příbuzný a ubytujete ho u sebe, místo aby bydlel v hotelu, není třeba to pronajímateli oznamovat.

Každopádně není vhodné používat smlouvy stažené z internetu. Určitě si ji nechte minimálně prohlédnout, ale ještě lépe sestavit odborníkem – buď makléřem nebo právníkem se specializací na občanské právo a reality.

Pesimista by řekl, že spolubydlení může přinést také spoustu problémů. To dozajista může, pokud si špatně vybereme spolubydlícího, resp. podnájemníka, který bude například hlučný, nepořádný a bude porušovat dohodnutá pravidla. I to lze však částečně eliminovat tím, že se poradíme s realitním specialistou. Na druhou stranu může nový spolubydlící obohatit náš život o nové impulsy a zajímavé vztahy.