Spoludlužník hypotéky – jaká úskalí či výhody přináší?

22.1.2020 - Podle současných pravidel udělování hypoték nemá hypotéka překročit 80 % hodnoty nemovitosti. Navíc je nutno prokázat, že zbývajících 20 % je žadatel schopen uhradit ze svých prostředků. Tak na bonitu dosahuje podstatně méně žadatelů, než tomu bylo dříve. Proto je často nevyhnutelné přistoupit k účasti spoludlužníka.

Kdo je spoludlužník
Tento název v podstatě říká vše. Dříve se spíše používal pojem ručitel, ovšem princip je totožný. Spoludlužník není většinou nabyvatelem nemovitosti. Ale jeho povinnosti jsou stejné, jako povinnosti dlužníka. Tou nejvýznamnější je splatit půjčené prostředky, pokud je nesplatí, nebo přestane splácet, dlužník.

Spoludlužníkem nemusí být jen blízcí příbuzní nebo osoba ve společné domácnosti, jako je manžel či partner. Může to být jakákoli osoba, která splní požadavky banky na bonitu. Spoludlužníků může být i více.

Kdo se může stát spoludlužníkem
Pokud si berou hypotéku manželé a mají režim společného jmění manželů (SJM), automaticky se stává spoludlužníkem i druhý z manželů.

Spoludlužník musí bance doložit pravidelný prokazatelný příjem, musí mít čistý registr dlužníků, nesmí sám mít takový úvěr, který by bránil případnému splácení toho, v němž se stane spoludlužníkem. Většina bank vyžaduje určitý věk. Spoludlužníkovi nesmí být v době splatnosti hypotéky většinou více než 70 let. Pravidla některých bank jsou dokonce nastavena na věk 65 či 67. To znamená, že pokud bude splácení hypotéky trvat 20 let, v době žádosti o hypotéku musí mít spoludlužník věk mezi 40–50 lety. Staršího spoludlužníka banky uznají výjimečně.

Spoludlužník však musí počítat s tím, že jeho možnost čerpat úvěr bude spoludlužnictvím omezena. Záznam o spoludlužnictví se uvádí v úvěrových registrech. A pokud by sám žádal o půjčku, započítá se mu spoludlužnictví jako nižší schopnost splácet svůj úvěr.

Partner spoludlužníkem
Pokud nežijete v manželství, ale v partnerství, může být dlužníkem pouze jeden z vás. Samozřejmě pokud bude po banku dostatečně bonitní. Výhodou je, že pokud byste se v budoucnosti rozhodli pro další půjčku, může si ji vzít partner, který není zatížen hypotékou.

Další možností je žádat o hypotéku společně a stát se spoludlužníkem. Přitom finanční závazek nemusí být rovnoměrný. Řídí se podle podílu na vlastnictví nemovitosti daném kupní smlouvou.

Nevýhodou je, že pokud se rozejdete, banka nemusí akceptovat převod hypotéky z důvodu nedostatečné bonity na jednoho z vás. A bude třeba hledat nového spoludlužníka, který vyhoví požadavkům banky, nebo nemovitost dokonce prodat.

Když dlužník přestane splácet
Celý závazek automaticky přechází na spoludlužníka. V případě, že je více spoludlužníků, banka má právo zvolit si libovolného spoludlužníka, kterého požádá o splacení celého závazku. Tento způsob se označuje jako „společně a nerozdílně“. Každý spoludlužník je totiž zavázán celou půjčenou částkou. Nelze si tedy dobrovolně rozdělit půjčku na několik různých částí a splatit ji dle dohody spoludlužníků. Vždy je třeba s bankou o splacení jednat osobně.

Vyvázání ze spoludlužnictví
Osoba, která se stane spoludlužníkem, jím nemusí být po celou dobu splácení hypotéky. Pokud například půjčujete svému dítěti v začátcích jeho kariéry, může mu plat během několika let stoupnout tak, že bude sám dostatečně bonitní. Nebo se ožení/vdá a bude mít zájem, aby do vlastnictví nemovitosti vstoupil i jeho nový životní partner.

V tom případě lze banku požádat o vyvázání spoludlužníka. Banka znovu posuzuje aktuální bonitu dlužníka, i jeho dosavadní platební morálku při splácení úvěru. Pokud bude vše v pořádku, může banka žádosti vyhovět. Je to však pouze její právo, ne povinnost.

V praxi není jednoduché se ze spoludlužnictví vyvázat. Proto by si spoludlužník, který nežije s dlužníkem ve společné domácnosti, měl svůj krok dobře promyslet. Na jedné straně je snaha pomoci dosáhnout svému příteli či příbuznému na vybrané bydlení. Na druhou stranu je třeba se připravit na omezení vlastních potřeb, na které by bylo potřeba čerpat úvěr.