Nízkoenergetické domy jsou moderním trendem

30.10.2017 - Nízkoenergetické domy jsou nejen populární z hlediska zákazníků, ale také z hlediska požadavků legislativy. Moderním trendem je neplýtvat zdroji naší planety a ušetřit náklady, což se samozřejmě týká i bydlení. V souvislosti s nízkoenergetickými domy se objevuje několik pojmů, které nelze zaměňovat.

Historicky jsou za předchůdce moderních nízkoenergetických domů považovány stavby, do nichž se zakomponovaly solární systémy pro hromadění tepla. Menší důraz se ovšem kladl na tepelnou ochranu budovy a větrání. Za kolébku rozvoje pasivních domů je považováno Německo, Skandinávie a USA, v České republice se první pasivní dům postavil v roce 2004 a od té doby jich stále přibývá.

Jaká je tedy definice nízkoenergetického domu? Je to taková stavba, která má spotřebu energie na vytápění v rozmezí 15-50 kWh/m² za rok. Toho lze dosáhnout kvalitním návrhem a provedením stavebních postupů především bez tepelných mostů. Izolační schopnosti objektu jsou nastaveny podle doporučených hodnot normy ČSN 73 0540 "Tepelná ochrana budov".

Spolu s nízkoenergetickými domy je možné se setkat s termíny pasivní dům či energeticky nulový dům. Pasivní dům, z německého Passivhaus, je stavba, která splňuje dobrovolná, ale přísnější kritéria energetických úspor při provozu než nízkoenergetický dům. Koncepce pasivního domu není architektonický styl nebo stavební systém, ale je součástí návrhu projektu novostavby nebo rekonstrukce. Existuje přesná metodika, která stanovuje, jaké jsou parametry pasivního domu v České republice a které jsou vhodné pro mírný klimatický pás tak, aby byla zajištěna potřeba tepla, energie a tzv. neprůvzdušnosti obálky budovy, tedy minimalizace úniků vzduchu. Pro pasivní domy je rovněž typická tzv. rekuperace, při níž obyvatelé dýchají čistý vzduch bez nutnosti větrání okny. Tento faktor zajišťuje technologické řešení systémy řízeného větrání.  Nevýhodou pasivních domů může být to, že aby splnily přísná kritéria a použití nových technologií, jsou na výstavbu dražší.

Pro pasivní domy je příznačná orientace domu na pozemku na jih, nezastíněná fasáda, případně využití listnaté vegetace. Mají účelnou a jednoduchou dispozici: obytné místnosti na jihu, zázemí na severu, jsou skromné a úsporné. Často se lze setkat s dřevěnými konstrukcemi, ale mohou být i zděné, betonové či cihlové. Technologiemi zdokonalenou variantou pasivního domu je energeticky nulový dům, který své energetické potřeby plně uspokojí z místních zdrojů.

Souvisejícím pojmem je rovněž přírodní neboli ekologické stavitelství (zkráceně ekostavitelství), které usiluje o minimalizaci vlivu na životní prostředí při návrhu, výstavbě, provozování a nakonec likvidaci domů. Upřednostňují se při něm přírodní materiály (dřevo, sláma, hlína, nepálené cihly, celulóza, ovčí vlna, konopí, len) ale i celé technologie (např. zadržování dešťové vody, kořenové čistírny odpadních vod, zelená střecha domu). Sláma, tráva a rákosí se využívalo jako stavební materiál už od pravěku a nyní se opět vrací. Výhodami slaměných domů je obnovitelnost materiálu, jeho cena, jednoduchá dostupnost, přírodní protipožární ochrana a vysoka schopnost izolace. Mezi nevýhody patří náchylnost slámy k hnilobě a to, že sláma zabírá hodně prostoru.

Ne každý nízkoenergetický dům však musí vypadat jako mechová chaloupka. Firmy nabízející stavění těchto objektů "na klíč", přicházejí s klasickými katalogovými návrhy. Zde ovšem narazíte ještě na jeden pojem – úsporný dům, který má být kompromisem – disponuje dostatečným zateplením, přináší úsporu při provozu, ale nejsou v něm instalovány moderní technologie, které zvyšují pořizovací náklady domu. Stavitelé tvrdí, že pořizovací cena úsporného domu je nižší než ceny "pravých" nízkoenergetických domů. Z katalogu je možné objednat si i hrubou stavbu a dokončit ji svépomocí.