Správně topit znamená šetřit. Jakých chyb se vyvarovat ať nevyhazujete peníze oknem?

Přetápění není dobré pro lidské zdraví. Mnohem lepší je topit méně. V obytných prostorách se u nás doporučuje teplota mezi 20–21 ?C. Přitom společnost Enbra, která se zabývá měřením a rozúčtováváním spotřeby tepla a vody, již před pěti lety zjistila, že průměrná teplota v českých domácnostech je 24 stupňů.

Pokud se podíváme na okolní státy, situace se od české velmi liší, a to ne vlivem současné energetické krize, zákony a doporučení stanovující teplotu v místnostech platí napříč Evropou již mnoho let. Světová zdravotnická organizace doporučuje v obytných místnostech teplotu 18 °C. V Británii se průměrná teplota v domech pro bydlení pohybuje okolo 15 °C, Francie má zákonem stanoveno pro kanceláře, školy i byty 19 stupňů, podle švýcarského úřadu pro veřejné zdraví je optimální teplota v obytných místnostech 20 až 21 stupňů a 18 stupňů v ložnicích. V Holandsku se vytápí běžně na 18, maximálně 20 stupňů. Proto není divu, že v době energetické krize i u nás politici mluví o svetrech místo triček a trenek, které dosud vládly i v zimním období v řadě českých domácností.

Ideální teplota pro všechny neexistuje, nicméně je pravdou, že kvůli přetopenému prostředí lidé zažívají při přechodu ven větší teplotní šoky, které pak nepříznivě ovlivňují jejich zdraví. Je proto třeba volit doma takovou teplotu, která bude kompromisem mezi osobním pohodlím, zdravím a potřebou výrazně snížit spotřebu energie. A to lze u jakéhokoli topného media.

Jak optimálně topit v kotli na pevná paliva? Především je třeba topit pouze tím palivem, které je pro daný kotel určeno výrobcem. Výrobce nebo dodavatel kotle by měl být také schopen kotel dobře nastavit tak, aby pracoval energeticky efektivně. Což moderní kotle zvládnou i na pouhých 20 % maximálního výkonu.

Automatické kotle na uhlí nebo pelety, vybavené různými řídícími jednotkami, pro stanovení teplotního komfortu v domě využívají buď pokojový termostat, nebo tzv. ekvitermní regulaci. Pokojový termostat se umisťuje do jedné frekventované místnosti v domě (tzv. referenční místnost). Není vhodné umístit ho například do kuchyně, kde jsou další zdroje tepla, ale ani do chodby nebo ložnice, kde je naopak žádoucí mít teplotu nižší. Většinou se umisťuje do obývacího prostoru. Termostat měří teplotu v místnosti a tu porovnává s nastavenou teplotou. Podle potřeby pak dá kotli "příkaz" vytápění zvýšit či snížit.

Ekvitermní regulace má venku umístěné čidlo, kde měří aktuální teplotu a dle toho řídící jednotka nastaví potřebnou teplotu v interiéru. V poslední době se montují převážně elektronické termostaty, kde je možné naprogramovat různé teploty na jednotlivé dny v týdnu i denní či noční období.  

To je důležité zvláště pro domy, které nejsou celoročně obývány. Ty by ani v zimě neměly nikdy úplně vychladnout, protože následné vytopení stojí podstatně více energie, a tedy i peněz než temperování. To odborníci doporučují nastavit zhruba na 15 °C, aby se v domě mimo jiné také nekondenzovala vlhkost.

Ne každá místnost však musí být vytápěna na stejnou teplotu, a někdy to ani nejde. Pokud je dům rozlehlý, může být pokoj, kde je umístěn termostat, vytopen dostatečně, ale jiné místnosti budou mít teplotu nižší. Může se to stát například ve starém rozlehlém domě, kde je v odlehlejší části domu zřízen pokoj pro hosty, pracovna nebo dílna, a vzhledem k tomu, že nepřiléhá k ostatním pokojům, tak je její vytopení náročnější. V tomto případě je vhodné nezvyšovat celkovou teplotu v domě, ale pro tuto místnost pořídit klasická kamna nebo krb, jímž se bude v zimních měsících přitápět.

Nastavení automatického kotle provádí odborník a majitelé by do něj neměli zasahovat, pokud si nejsou absolutně jisti tím, co dělají. Změny nastavení mohou mít negativní dopad na činnost zdroje a veškerá snaha o úspory a efektivní vytápění nebude naplněna.